Tam kde všechno začíná ? - Naše nové vinice

První část tohoto blogu jsem nemohl věnovat ničemu jinému, než vinicím. Je to místo, které je pro každého vinaře stěžejní a pro nás obzvlášť.

Aby mohl vinař dlouhodobě tvořit kvalitní vína, potřebuje k tomu kvalitní, zdravé a dobře vyzrálé hrozny. Pokud se o vinohrad nebudete starat a věnovat mu pozornost, nikdy vám nedokáže dát maximum. Na jaře jsme vysadili nové vinice, tak se semnou pojďte podívat, jak to probíhá.

Životnost vinic se většinou pohybuje kolem 25 - 35 let. Kde je maximum? To nikdo neví, každopádně, ta naše nejstarší, kterou vysazoval ještě můj děda, v Rakvicích, ve viniční trati Kozí horky (po rakvicku Koziperk) už měla nejlepší léta za sebou. Rozhodli jsme se proto v létě 2024, že ji na podzim vyklučíme (klučení = vytažení starých keřů), dáme si záležet na přípravě půdy a na jaře si vysadíme novou vinici.

Celé to začalo už v srpnu, kdy jsme museli začít plánovat: Co? Jak? Které odrůdy? Jaký klon sazenic? Jakou podnož? Jaký spon mezi sazenicemi? Jakou šířku řádků?

Když už se zdálo všechno rozvrhnuto, přišla možnost koupit 2 pozemky se starými vinicemi a jeden si pronajmout.

I když nezbývalo nice jiného, než na těchto pozemcích vysadit taky mladé vinohrady, neváhali jsme ani chvilku. Luxusní poloha a zajímavé podloží, navíc v Rakvicích a Přítlukách, tomu prostě nešlo odolat.

Když máte vlastní vinice, jste sami svým pánem. Nemusíte řešit od koho hrozny koupit, jak daný člověk vinice obdělává, v jaké budou hrozny kvalitě. Prostě máte všechno pod svou kontrolou a když něco pokazíte, je to jen váš problém.

Plány změněny a jdeme na to !

U některých věcí se člověk bez strojů neobejde.

Začali jsme na konci října, objednali jsme sazenice, domluvili přibližný čas výsadby a začali jsme s klučením. Byl to mor,

protože o nově koupené vinohrady se nikdo 2 roky nestaral, ale všechno se stíhalo v termínu. Na staré keře jsme si domluvili bagr a všechno šlo jak po másle.

Bagr byl za tři dny hotov a nezbývalo nic, než zbytky z vinic vyvozit a připravit půdu. Ještě než jsme mohli pozemky zorat, domluvili jsme si na nich rozhození hnoje a vermikompostu (co je vermikompost vám vysvětlím jindy). Čím víc půdě dáte, tím víc vám to pak vinohrad vrátí.

Za minulého režimu se země zdevastovala dost, teď je na čase jí to vrátit. Ano, mohli bychom rozházet průmyslová hnojiva, ale proč bychom to dělali, když je možnost použít přírodní variantu, která je ekosystému mnohem bližší.

Je super mít kamarády, co vám pomůžou, když

můžou. Takže přijel Honza s velkým traktorem a rozmetadlem na hnůj, zabralo mu to sotva den a mohli jsme si udělat další fajfku (ještě jednou díky Honzi).

Jenže hnojivo nemůže na horní vrstvě zeminy ležet dlouho, aby nevyprchali jeho klíčové vlastnosti a důležité látky které potřebujete hlavně u kořenů. Proběhla teda rychlá orba asi 45 centimetrů hluboko, která je pro výsadbu nových vinic důležitá také kvůli vzdušnosti půdy.

Už se blížil den D a až z Mělníka nám přijely sazenice které jsme si vybrali (jaké to byli je zatím tajemství). Je potřeba je taky na výsadbu připravit.

Týden na to přišlo VELKÝ FINÁLE

Přijeli 4 kluci s traktorem, kterej byl asi 2x větší než já. Jediný co po nás chtěli, bylo ukazovat co, kde a jak vysadit a podávat jim sazenice. Očividně to nedělali poprvé, protože vysadit půl hektaru vinohradu jim zabralo asi čtyři hodiny.

Tolik povyku kvůli 4 HODINÁM?!?! Na závěr dne jsme ještě ručně dosázeli místa, kam se traktor nevešel a bylo hotovo. První námi vysázené vinice jsou na světě. Malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro nás. Splnili jsme si další sen.

TEĎ SE BUDEME O TYTO VINOHRADY TŘI ROKY STARAT, JAK NEJLÉPE UMÍME A DOUFAT, ŽE SE S VÁMI BUDEME MOCT PO 3 LETECH KONEČNĚ PODĚLIT O VÍNA Z TĚCHTO VINIC, KTERÁ MÁME UŽ TEĎ V HLAVĚ.